Millarová však upozorňuje na to, že existují hry, např. jízda na tříkolce, hra s telefony atd., které bychom jen stěží mohli považovat za opakování dávných zkušeností. Millarová, s. C. Hra jako nacvičování dovedností Určitým protikladem k předešlému pojetí dětské soukromé jesličky Malešicím hry by mohla být teorie, která vidí podstatu hry v přípravě na budoucí život. Její autor K. Groos sledoval hru zvířecích mláďat a shledal, že se hrou cvičí a zdokonalují své dovednosti potřebné v dospělosti. Hra je Groosem chápána jako procvičování instinktů. Duplinský však upozorňuje, že hra u dítěte neuvádí v činnost instinkty, ale motorické a psychické funkce. Jeho teorie navíc nedokáže vysvětlit, proč si hrají i dospělí, kteří se již pro dospělost cvičit nemusí. Millarová, s. Duplinský, s. Hra jako uspokojení přání Zborov Psychoanalytik Sigmund Freud spatřuje význam hry v tom, že se při ní lidské chování nemusí podřizovat žádným danostem, může se tedy plně řídit přáním jedince a uspokojovat tato přání. Dítě sice odlišuje realitu od hry, ovšem pomoci objektů a situací převzatých z reálného světa si vytváří svůj vlastní svět, v němž může zcela libovolně znovu prožívat příjemné zážitky nebo spojovat a měnit jesle Malešice události způsobem, který mu přináší největší potěšení Millarová, s Freud není jediným psychoanalytikem, který se zabýval dětskou Skalka hrou. Jako dalšího můžeme jmenovat např. Alfreda Adlera, podle něhož je hra způsobem vyrovnávání se s pocity touhy po moci a komplexem
méněcennosti Duplinský, s. Společným prvkem psychoanalyticky orientovaných teorií, bývá důraz kladený na symbolickou hru, mnohé z nich ji Malešice jesličky označují jako jediný typ hry a aktivity dětí mladších zhruba dvou let do hry nezahrnují. Vavrda, s. E. Hra jako zákonitý proces vývoje jedince Teorie hry Jeana Piageta úzce souvisí s jeho chápáním růstu inteligence, jehož základní podstata je zachycena v podkapitolách o kognitivní vývoji v kojeneckém a batolecím věku Hra je aspektem kognitivního vývoje jedince, faktory determinující intelektuální vývoj, soukromými jeslemi Malešicích určují také vývoj hry Millarová, s. Jean Piaget není jediným autorem, který zdůrazňuje význam hry jako zákonitého procesu Jarov ontogenetického vývoje s rozhodujícím dopadem na kognitivní vývoj dítěte Duplinský, s. obdobně smýšlí o hře také např. Vygotski či Elkonin. F. Hra jako uspokojování osobnostních potřeb a hra jako socializační prvek Již zmíněný Duplinský ve svém článku také upozorňuje na teorie hry humanisticky orientovaných psychologických škol. Uvádí dva možné aspekty hrové činnosti, jednak individuální a Strašnická jednak skupinové. Při hře dítě uspokojuje své specifické osobnostní potřeby a zájmy, formuje svou osobnost. Hra mu, ale také pomáhá orientovat se v sociálních kontaktech a v komunikaci. Při skupinové hře se zároveň formují sociální vztahy v dětské skupině. Duplinský, malešickými pražskými plavali dětech