Jesle Praha západ Vestec

pochází ze socio kulturně znevýhodněného prostředí. Mateřská péče v prvních letech života je tedy stále chápána jako nejlepší Zdiměřice základ pro zdravý psychický rozvoj dítěte. Ne všechny matky však dnes v mateřství spatřují hlavní naplnění svého života. Zejména jesle Vestec ženy, které věnovaly několik let studiu nebo budování kariéry, se nechtějí jen tak vzdát svého zajímavého pracovního uplatnění ve prospěch blaha dítěte. Rády by mateřství a kariéru skloubily, přitom však, pokud se o to pokusí a předpokládejme, že jim zaměstnavatel vyjde vstříc, i když v současnosti tomu tak zatím ve většině případů není, zjišťují, že je to pro ně možná náročnější, než předpokládaly, a že ani na jejich děti nemá tento styl života ten nejlepší vliv. Samozřejmě existují i ženy, kterým se skloubení Hrnčíře kariéry a rodiny podaří, nicméně jsou to spíše výjimky. V současnosti tolik diskutovaný a propagovaný požadavek na rovnost jesle Vestec příležitostí žen a mužů ve společnosti považuje ze jednu ze základních podmínek svého uskutečnění sladění pracovního a rodinného života. Na první pohled krásný ideál. Ženy by na pracovním trhu měly mít stejné podmínky jako muži, konečně by se měly osvobodit od handicapu mateřství. Nemělo by být samozřejmé, že s dítětem zůstává doma matka, na rodičovskou dovolenou by měli nastupovat i muži anebo pokud se to nehodí ani jednomu z rodičů, měly by být dostupné i jiné možnosti péče o dítě. Zkrátka každý by si měl vybrat dle

svých potřeb. Bohužel, nemohu se ubránit dojmu, že se tu zapomíná ještě na jednoho aktéra, kterého se to týká a mělo by se týkat nejvíce totiž na dítě. Toho se většinou na to, co by mu vyhovovalo, nikdo neptá, ostatně ani to nejde. Automaticky se tedy předpokládá, že co vyhovuje rodičům, bude vyhovovat i dítěti. Do jisté míry to samozřejmě platí, neboť nespokojení rodiče rovná se často nespokojené dítě a naopak. Můžeme se ptát, zdali je pro dítě lepší péče matky, frustrované z toho, že jí uniká kariéra, nebo péče soukromých jeslí Vestec spokojenějšího táty, tety v jeslích, chůvy nebo babičky. Zřejmě ta druhá varianta. Ideální pro dítě by samozřejmě bylo, aby se matka frustrovaná necítila, a péče o něj jí přinášela co nejvíce radosti a naplnění. Obávám se však, že tento ideál je v dnešní době nedosažitelný, ostatně ani v historii tomu nebylo jinak. V demokratické společnosti jen těžko můžeme někomu nařizovat, jak by měl pečovat Rozkoš o své dítě. Rodičům by mělo být v co největší míře umožněno, aby si typ péče vybrali sami. Nicméně samozřejmým předpokladem soukromé jesličky Vestcem tohoto výběru by měla být kromě co nejpestřejší nabídky i dostatečná informovanost rodičů o tom, jak se obecně dětem v jednotlivých

Vestci soukromé jesle

typech péče daří, a jaký vliv může mít daná péče na pozdější vývoj dítěte. Kriteriem pro výběr určitého typu péče by se tak Kocanda neměla stávat pouze spokojenost rodičů, ale, a to především, spokojenost dětí. Domnívám se totiž, že co největší respekt k jejich potřebám by měl být jedním z nejdůležitějších znaků vyspělé společnosti. Závěr Jak jsme se mohli přesvědčit, nastavení péče o