ženy, které dosáhly na řídící posty, jenž jim ale brání pracovat na poloviční úvazek. Proto svůj pracovní a rodinný život dětské jesle Nuslemi harmonizují tak, že se jim narodí pouze jedno dítě. Vzhledem k péči o nejmenší děti Hakim vyzdvihuje skupinu adaptivních žen od žen orientovaných na rodinu a práci, poněvadž právě tato skupina žen se nejčastěji potýká s problematikou zajištění péče o děti nerodičovskou osobou. Ženy preferující rodinu v tomto směru nevyžadují od státu dotace, jelikož celodenně pečují o své děti. Ženy, Pražského povstání které jsou orientované na zaměstnání, mají obvykle vyšší příjmy, které jim umožňují najít dítěti vhodnou péči. Ve srovnání s těmito typy se tedy adaptivní ženy nejvíce zabývají otázkou slaďování práce a zajištění kvalitní a finančně únosné péče o děti. Každá preferenční skupina tedy zastupuje odlišné osobní hodnoty, snahu a životní styl ženy. Preferenční teorie tedy předpovídá strategie žen orientovaných na zaměstnání, na rodinu a žen adaptivních preference mezi kariérou a prací, práce na plný nebo částečný úvazek, velikost jejich rodiny nebo popřípadě bezdětnost. Ovšem pokud by rozhodování žen bylo založeno pouze na jejich svobodné vůli, Pankrác vždy by se našly odlišné osobnostní rysy ovlivňující tuto volbu. Kritika preferenční teorie spočívá především v přehlédnutí vlivu sociálně ekonomického prostředí na rozhodování žen. Tyto podmínky podle Hakim ovlivňují pouze to, kolik žen si vybere danou preferenci. jesle Nusle
Jinými slovy se ženy rozhodují podle společenských podmínek, ve kterých žijí. Autorka ale přehlíží skutečnost, že ve všech případech se nemusí jednat o svobodnou volbu žen. Ta je podle jejího názoru jediným důvodem nerovných příležitostí na trhu práce, kdy si ženy kadeřnickému salonu Prahou 2 Nuslemi